Truchlení

Truchlení

Pozůstalí se však někdy mohou domnívat, že jejich žal je projevem slabosti nebo dokonce nemoci. Mohou si myslet, že dát průchod svému zármutku je “morbidní” a “nezdravé”, proto se někdy snaží svůj zármutek potlačit nebo skrývat.

Zármutek je ovšem přirozená a zdravá odezva na ztrátu, nepřirozené a nezdravé je naopak to, pokud se nedostaví nebo pokud je potlačován či ignorován.

Bezprostředně po úmrtí blízkého člověka námi zmítá zmatek, chaos a šok. Jsme jakoby ohlušeni a omámeni a ještě úplně nechápeme, že náš blízký nežije. Ztrácíme schopnost adekvátně vnímat a prožívat. Je to ale v podstatě normální reakce na ztrátu blízkého člověka, na tu nejbolestivější zkušenost v našem životě.

Náhle se nám rozbilo to, co jsme doposud považovali za samozřejmé. Svět kolem jako by přestával být bezpečný, spolehlivý a důvěryhodný a my cítíme úzkost z toho, co přijde. Odešel člověk, který nám byl blízký, se kterým jsme sdíleli realitu a my máme nyní pocit, že život začíná postrádat smysl. Mění se místo v našem malém světě a s ním spojená identita. Postupně s ověřováním reality přichází hluboký smutek. Často myslíme na zemřelého, hledáme jeho fotografie, pláčeme. Je to zvláštní doba, hluboce uvnitř sebe hledáme cestu, po které bychom šli dál životem bez zemřelého. Je to období truchlení.

Cesta vytváření nového vztahu k sobě a ke světu spolu s přijetím ztráty a možností vstupovat do nových vztahů, může být dlouhá a zvláště na svém počátku trnitá. Navzdory bolesti ale můžete být obdarováni novou silou. Ti, kteří po této cestě šli, často hovoří o pocitu zvláštní vnitřní síly, mění své hodnoty a zároveň dochází ke změně jejich postoje ke smrti a umírání.